Balanc
13.3.2023


Dobrý Boží den vám přeju, březnové Žínky!

V minulém příspěvku jsem se romanticky rozpouštěla v hlubinách růžových vod a pěla ódy na naši znovuobjevenou spolupráci a nenechala ani jednu emoční nitku suchou. Po týdnu stráveném na moři papírových kapesníků, můžu hrdě a neironicky konstatovat, že se ironie a sarkasmus stávají mými neodlučitelnými spojenci. Na cestě životních radostí a útrap. Před týdnem jsem stála na vrcholu jako Femme fatale, s rudými rty, obepnutými černými šaty, stahovacími spoďáry a jen půlkou Lexaurinu v kabelce. Byla jsem odhodlaná dobít svět a ukázat všem, zač je toho loket! 

Střih.

Po dobití prvního můstku mě ale dobil nezdolný pan Covid. Z rudé Femme fatale se stalo fatálně začervenalé cosi, co jen vzdáleně připomínalo lidskou bytost. Ležící v mokrém klubku vlastních slin, soplu a sebehany. Kvičící marod, hojně prošpikovaný tou nejmodernější medikací na trhu (díkybohu za ni!). Modlící se ke všem složkám božstev a v nouzi nejvyšší, pohledem i opačně směřovaným… (🔽). 

Co tím chci říct? Jednou si poskakujete na naducaných obláčcích, jednou rajtujete na vocase psa pekelného. Jednou je líp. Jednou hůř. Víte, taková ta housenková dráha v mírných mírumilovných kopečcích. Rychlé vzestupy, následují rychlé a prudší pády. Zachovejme si balanc a nechme se unášet mírně zvrásněnou krajinou. Bez žaludku v krku. Bez Kinedrylu. 

KRÁLOVNA VŠEHOMÍRA!

KRÁLOVNA SOPLA