9.6.2022

JAKO FÉNIX!

Spíš umouněný Radovan 


Ženy moje
, moc dobře vím, jak složité to se mnou v posledních letech máte. Příšernost jménem pandemie, brilantní zlomenina velmi důležitého kopejtka (rozuměj ruky), stres, chaos, zmatek, několikrát vybouchnutá mozkovna, Pan Covid a hned v závěsu Paní se vznešeným názvem Gastroenteritida, aneb lítá to z nás jak z utrženýho hydrantu. Nesmím zapomenout ani na všudypřítomný syndrom: „Je mi 30, ale cítím se na 80“. Je to nálož, co vám mám povídat… Často se mě ptáte, kde beru tu energii a bláznivost večerníčkového Radovana (jak se pořád radoval). Někdy si ze sebe dělám srandu, že jsem jak stoletý, odrbaný, sazema volezlý Fénix, který by tím věčným vstáváním z popela mohl z fleku kutat uhlí. 

Mám ráda život a barvy v něm. To je pro mě motivace se z toho všechno nepobobkovat (a hůř). Lhát vám ale nebudu, jsem velmi unavená. Na vědomost se dává, že pro Elišku nastal čas se konečně postarat o nejdůležitějšího člověka na světe – a to je Eliška SAMA. Začátkem června hezky zpomalíme (ano, ještě víc!) a budeme si společně užívat novinky, co pro vás chystám. Jako odměnu za to všechno, co pro mě děláte. 

Chci vám, mým ŽENÁM, poděkovat. Jednoho dne jsem totiž zjistila, že se nestarám jen já o vás, ale hlavně vy o mě. Trpělivě čekáte, doufáte,  tolerujete, důvěřujete a hlavně podporujete – MĚ a mou práci. V dobrém, i ve zlém, v nemoci, i ve zdraví.
A za to vám z celého svého srdce DĚKUJU 💛

Opatrujte se. Přeju vám, ať ten popel vidíte jen z dálky, skrz svá zářivá zlatá křídla ✨