JARNÍ UKLID

Pojďme vymést duševní skříně

Ha! Podle úvodní fotky by se mohlo zdát, že jde o placenou reklamu na Birell. Tak daleko jsem ještě ve své kariéře s názvem: Sám sobě copywriterem, bohužel nedošla. Tímto chci nenápadně naznačit jisté nejmenované firmě, že mi moc chutná příchuť citron & máta a pomelo & grep. Děkuju!
Jak víte, Eliščino tělo a hlava se aktuálně nachází v režimu ERROR. Samozřejmě nechci, abyste má psaní vnímali jako slzavé údolí a nekonečné vylévání duše, protože to je to poslední, co bych já od své kosmetičky čekala. Spíš vám chci ukázat cesty, pekelně dlouhé, temné, žádné zkratky (!), zarostlé růžovým trním bez růží, s povalujícími se chuchvalci suché trávy, jak v limonádové parodii na western. Ale! Se zářným světlem na konci. Protože co? Protože tomu se říká životní rovnováha. Jednou dole, jednou nahoře. Jednou v prde*i, jednou na světle. Jednou nohou v hrobě, druhou se zapírající o hrobníkovu lopatu. 

Kostmi chřastící společníci 

Pokud vlastníte jako já hlavu v oblacích, až moc pestrobarevnou životní paletu a otravné jásání z jakékoliv pitominky, tak vám gratuluju, je to dost boží žití. K tomu děláte práci snů, vracíte se k muži, který vypadá jako chodící reklama na Mrože a koupete se ve sprcháči větším, než vaše hlava – dvojnásobná gratulace! Vypadá to na čisté nebe bez jediného mráčku. Ale jak všichni víme (a mnozí nikdy nepřiznají), navzdory své životní hojnosti a na první pohled blaženému bytí, bojujeme. Bojujeme sami se sebou. Každý večer pečlivě kontrolujeme, jestli jsou dvířka od skříně, kde schováváme své nenáviděné kostlivce, pečlivě zamčená. Co kdyby je někdy někdo otevřel a s hrůzou zjistil, co že má být před světem (světlem) skryto…

Chce to zase ty koule

Je v pořádku nebýt v pořádku. Je v pořádku, nebýt za kamarády s těmi ultra štíhlými chlapíky, na něž den co den sedá prach a obavy z odhalení. Není však v pořádku pořád dokola předstírat, přesvědčovat sebe i okolí, že tam nejsou a nikdy nebyly. Je dobré si po nějakém čase vytáhnout hlavu ze zadku (chcete-li z písku), chytnout příležitost za koule a hrdě se tomu všemu bordelu postavit čelem a začít ometat, čistit, šůrovat.  Bude to boj, to vám povídám. Ta spotřeba barev, kterými si denně budete malovat obličej a tělo bojovnými symboly, půjde do kýblů. Učiníte však základní krok. Překonáte strach a pomaloučku začnete skříni čelit. Nemusíte hned odemykat. Stačí každý den jen nakouknout. Pak se můžete i přiblížit. A až najdete odvahu, pokusíte se ten zpropadený klíč otočit a malou skulinkou nahlédnout dovnitř. 

Zdravá = šťastná

A to je teď můj úkol. Trůní už nějaký čas v nenáviděném TO DO listu aneb, kdo tohle vymyslel (tů dů list), by měl jít okamžitě ven, na vzduch a zjistit o čem je svět bez úkolů a věčného dementního odškrtávání. Tak se snažím žít volněji, radostněji, bez každodenního perfekcionismu a tlaku sama na sebe. Abych byla zdravá – pro rodinu, kamarády, pro vás, ale hlavně SAMA PRO SEBE. Jelikož teď zase vytáhnu jednu klišoidní frázi, kterou nesnáším za to, jak moudrá a pravdivá je – ZDRAVÍ JE JEN JEDNO A JE TO TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, CO MÁME. Bez něj si nemůžeme tvořit radostné žití a bytí. Amen. Třikrát se pokřižovat, vzhlédnout na nebe, zvednout zadek a jít realizovat. Ne jen snít.