1. DOPIS DUŠERVÁČE | Zdravá duše

Klíč ke šťastnému životu 

 

Žínky moje,

některé z vás ví, některé jen tuší. Před nějakým časem jsem ještě bláhově mávala rukou a pousmívala se nad předchozím příspěvkem o urputném vstávání z popela. Dnes už se nesměju a plně přijímám zodpovědnost za své podlomené zdraví. Všechny černé „bodíky“ zdravotních neduhů jsou sečteny a vytváří konečnou diagnózu v podobě onemocnění duše. Mozku. Psychiky. Nebo chybějících hormonů? Nejspíš od všeho trochu. Tohle téma je tabu. Když si zlomíte ruku, spousta lidí vám popřeje brzké uzdravení, donesou pugéty růží, flašku a sádru ozdobí osobitým uměním. 
Když ale řeknete, že vás bolí srdce a duše, máte úzkosti tak velké, že nemůžete dýchat a na vaši mysl, mozek tlačí deka tak černá a těžká, že vstát z postele je naprosto nemožné – málokdo to přijme a dokáže si představit fatálnost psychického onemocnění. A to všechno jen „díky“ chybějícím kámošům, doprovázejících štěstí, spokojenost a radost ze života – serotonin, dopamin a oxytocin. Ach, jak málo jich nejspíš mám 😀 

Chci k vám být upřímná a neschovávat se. Každodenně bojujeme s přetvářkou druhých i sebe sama. Teď už si myslím, že je to zbytečné. Lidé, kterým na vás záleží, zůstanou, pochopí, podpoří. Lidé, kteří se bojí postavit bolesti a pravdě, odejdou. Aby se zachránili. Čelit trápení druhých je náročné, takové nechtěné příkoří. Takže – ze srdce děkuju vám všem, co pochopí, pohladí slovem a neopustí. A přeju životní štěstí těm, co půjdou jinou, lehčí cestou. 

Uf, to je deka…
Ženy moje, pracuju na tom! Pomáhá mi medikace, terapie, volnější režim, útěky do lesa, vaše krásné zprávy, pochopení a vidina toho, že jsem ještě pořád schopná dojet do salonku a zpět. Protože co? Protože bude líp! Tohle je jen zkouška, kterou mi někdo připíchl ve věku, kdy jsou vrásky okolo očí jen těžko znatelné 😀 

Za nás ŽENY! Nejsilnější stvoření všech dob 💛