VÁNOČNÍ BALÍČKY / MEZISVÁTEČNÍ ŠICHTA / LIDI…
31.12.2023
Zdravím Vás Ženy!
Kopa sněhu nám roztála a přišel čas mrzkého mezičasu – něco mezi vtíravým podzimem a ještě vtíravějším jarem. Ač jsem nadšená z každého spadlého listí a mrazivého ofouknutí, tohle období „ničeho“ nesnáším. S prolomením ledů, přišlo podlomení i mého zdraví a proměna v usmrkaného nas*aného skřeta na sebe nenechala dlouho čekat. Díkybohu za prapodivnou nosní konvičku, kterou jsem si mohla pomoct od usoplených nozder…
Ale byla to paráda, co? Ta zima, ten mráz… Och! Každé ráno bylo jak probuzení do Popelčina pohádkového světa (až na to drhnutí prádla v ledovém potoce…). Jen mít v garáži Juráška a na parapetu čumící Rozárku. Nějaké pěkné šaty by se taky hodily…
Mé srdce je zase o něco lehčí a veselejší, jelikož jsem úspěšně přežila předvánoční běsnění i Štědrý den (tímto se omlouvám všem nadšeným dětem Vánoc). Doba je to pro mě náročná a společně s horkým létem patří mezi mé nejméně oblíbené kapitoly knihy zvané Čtvero ročních období. Teď už jen bouchnout šáňo, zapálit prskavku a něco hezkého si do toho nového roku přát 🙌
Vaše vánoční poklady
Každý rok vytvářím vánoční balíčky, které jsou složené z vašich nejoblíbenějších „pevóňáckých“ produktů. Tento rok jsem si říkala, že se na to vyprdnu, dám nohy nahoru a budu v klidu čekat na zlaté vánoční prase. Jakým překvapením však bylo, když jste mi čuníka vehementně zaplašili neskutečným množstvím objednávek a dotazů, právě na vánoční balíčky!
Za což vám mé Ženy neskutečně děkuju! 💛
Mezisváteční šichta
Tento rok jsem se neobdarovala mezi svátky volnem a raději vyrazila do salonku dřív. Co vám mám povídat. Pečující doupě bylo opuštěno ve spěchu, jelikož na mě doma číhaly vánoční nástrahy v podobě vymetání koutů a chystání sváteční atmosféry, a tak už nezbyl čas na opečování pečujících prostor. Nemyté nádobí, stoletý prach, rozšlapané masky, vlasy, třpytky, chuchvalce čehosi – prostě humpl na druhou! Všude však byl klid a mír a hlavně prostor dát všechnu tu spoušť dohromady.
Vlekla jsem se jako sopel, v režimu zimního medvěda a proklínala se, že jsem radši nezůstala doma v peřinách. Ale ejhle! Ztrouchnivělá záda po čase povolila, kopka serotoninu z dobře vykonané práce se vyplavila a já zase cítila pocit spokojenosti. Takhle bych hnila v proleženém gauči, cpala se lineckým, popíjela zbytky vaječňáku a usínala po jedné hodině ranní. Říkám vám, vylézt pozvolna zpět do sedla není špatné. Pyžamové dny jsou príma, co si budeme. Ale taky je fajn vědět, kdy je čas pyžamo sundat 😁
Lidé, tvorové občas na ránu
K této myšlence mě dovedly právě mezisváteční zážitky s lidmi. Když jsem začínala podnikat a hledat duše, které by mou práci ocenili, byl to oříšek. Dost velký a tvrdý kokosový ořech. Nevěřila jsem si, nedokázala se za svou práci patřičně postavit a snažila se každému vyhovět. Do dneška slyším větu od jedné proklaté ženské, která přišla o půl hodiny později, bez omluvy, jen s ledovým výrazem ve tváři:
„Udělejte mi tohle, tamto, tady. Máte na to hodinu, tak ať to stihnu (její nakupování). Nesnáším mačkání spánků. Jak to, že nemáte službu jednotlivě rozepsanou, abych si mohla vybrat podle sebe? Ostatní to tak mají!“
No… dneska bych ji jemně popostrčila ke dveřím a s uštěpačným úsměvem ji vyprovodila do hlubin pekelných. V té době jsem sklapla krovky, snažila se vyhovět a v mezipauze se třásla v šatně a odmítala vyjít na světlo boží.
V začátcích každý z nás klopýtá a málokdo je obdařen slušným sebevědomím. Teď už jsem si vědoma vlastní hodnoty, i hodnoty své práce. Nevpustím do salonku jen tak někoho. Musím vědět, že je nakloněný podobným směrem a touží po péči, kterou u mě najde. V mých řadách jsou zlaté stálice. Ženy s velkým Ž. Ženy s otevřeným srdcem, touhou na sobě pracovat a důvěřovat mi. Proto už jen občas otevírám vrátka a vytvářím termíny pro nově příchozí. Chci se totiž s láskou starat hlavně o ty mé stálé a věrné duše.
A teď zpět k jádru pudla
Práce s klientem je náročná. Časově, fyzicky i psychicky. Budujete mezi sebou důvěru, učíte ho novým věcem, dáváte základy péče a krok po krůčku ho zasvěcujete do tajů svého oboru. A jednoho dne vám leží pod rukama člověk, se kterým pracujete už nějaký ten čas. Pečlivě mu vysvětlujete o funkci kůže, o domácí péči, krémech a každou návštěvu ho ustavičně urgujete k pravidelnému promazávání. Protože víte, jak to dopadne, pokud se tak nestane. A on poslouchá, a také to pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven. Pak přijde a má nemocnou kůži. Léčí se. Neví, co s tím, co se sebou. Zaléčí se a pak spustí:
„Našla jsem paní, která mi vysvětlila funkce kůže a nakoupila jsem od ní krémy (chápu, značka je podprůměrná a asi o tisícovku levnější, než moje) a NAJEDNOU se mi pleť zlepšila. Úžasný! Všechno totiž souvisí se vším! (nepovídej…)“
A jaké je poučení (kromě toho, že utrpělo ego a minuty vysvětlování protekly mezi prsty)? Že to není žádný zázrak. Je to „jen“ o pravidelné péči o pleť a starosti o tělesnou schránku. O tom, co vám vtloukám do hlavy neustále:
- Pravidelná poctivá péče o pleť a kůži celého těla
- Pravidelná a alespoň trochu vyvážená strava, dostatek tekutin
- Pohyb, čerstvý vzdoušek, sluníčko, spánek
- Péče o psychiku
- A tak dále, a tak dále…
Shrnutí
Ale vy mé Ženy to víte. To já vím. Jen – pokud budete mít něco na srdci a přijde vám, že jsme to spolu dostatečně neprobraly – ozvěte se. Sedneme si na to, popovídáme a dostaneme se problému na kloub. Jsem tu pro vás a po sedmileté praxi si troufám říct, že už v tom mozku nějaké ty znalosti jsou. A co nevím, to zjistím! 😉